Do července 2018 byla klasifikace filtrace vzduchu založena na běžně známé normě DIN EN 779:2012. Po mnoha letech se však dočkala své náhrady a byla nahrazena novou, přesnější nornou – DIN EN ISO 16890. Tato norma vytyčila novou etapu vývoje a nahradila standardní klasifikaci filtrů podle tříd: G, M a F implementací tříd ePM.
Klasifikace v souladu s normou ISO 16890
Zavedení nové normy ISO 16890 umožnilo otestovat skutečnou účinnost filtru. Pro tento účel se měří vhodnost filtru podle různých velikostí částic od 0,3 μm do 10 μm, a nikoli pouze 0,4 μm (pomocí syntetického zkušebního prachu ASHRAE), jak tomu bylo v normě EN 779:2012. Díky nové normě je možné spolehlivěji a přesněji popsat skutečnou účinnost filtru, a tímto vybrat filtr v závislosti na požadavcích.
Hrubé a jemné filtry byly rozděleny do čtyř skupin, avšak rozhodujícím faktorem je to, zda filtr dokáže oddělit více než 50 % příslušného rozsahu velikosti částic. Pokud filtr nedosáhne účinnosti 50 % v žádné frakci PM, pak získá třídu filtrace ve skupině Coarse (hrubý filtr).
Příklad
Pokud filtr zachytí více než 50 % částic ePM1, bude zařazen v souladu s ISO do skupiny filtrů ePM1. Příslušná účinnost se pak zaokrouhlí na nejbližších 5 %. Uvádí se je od 50 do 95 %. I přes skutečnost, že jeden filtr může mít podle nové normy dvě nebo tři třídy filtrace, uvádíme pouze jednu vybranou.
Kategorie ISO | ePM1 | ePM2,5 | ePM10 |
ISO Coarse | – | – | <50% |
ISO ePM10 | – | – | ≥50% |
SO ePM2,5 | – | ≥50% | ≥70% |
ISO ePM1 | ≥50% | ≥70% | – |
Postup testování filtrů podle ISO 16890
V normě EN 779 byl vzorek filtračního média ponořen do isopropanolu, pak byl osušen a byla zkontrolována účinnost filtrace částic 0,4 μm. Účelem použití isopropanolu byla neutralizace elektrostatických nábojů na vláknech. Podle nové normy ISO 16890 je čisté filtrační médium nejen vybito v isopropanolové kapalině, ale celý filtr je vystaven odpařování isopropanolu (ISO-steam) po dobu 24 hodin. Tímto způsobem je vyloučen vliv elektrostatických nábojů.
Postup začíná měřením křivky frakční účinnosti se vzduchovým filtrem v rozsahu velikosti částic od 0,3 do 10 mikronů. Pro co nejreálnější testování vzduchových filtrů se filtr elektrostaticky vybije, než se účinnost separace a rozdíl tlaků opět změří. Pak se filtr vystaví výparům isopropanolové atmosféry, aby se vyhodnotilo, v jaké míře je shromažďování částic založeno na elektrostatickém mechanismu. Pak se opět změří křivka dílčí účinnosti. Klasifikace účinnosti se vypočítá z průměrné počáteční účinnosti a také z počáteční účinnosti po vybití.
Nárůst účinnosti ePM1 se vypočítá pro rozsah velikosti částic do 1 mikronu, ePM2,5 pro rozsah velikosti částic do 2,5 mikronů a ePM10 pro rozsah velikosti částic do 10 mikronů.
Víte, že…?
Člověk denně vdechne asi 15 kg vzduchu a pro srovnání sní asi 1 kg jídla a vypije asi 2 kg? Ve zvlášť kontaminovaných zónách je člověk vystaven 25 milionům částic prachu s každým nádechem.